Harry Potter a Poslední z rodu - 28. Hrad temnoty

Kapitola dvacátá osmá
HRAD TEMNOTY

Postavy v černých pláštích mlčky stály ve dvou podlouhlých půlkruzích s tvářemi zakrytými většinou smrtijedskými maskami a obrácenými k vysokému ebenově černému trůnu. Z obou stran u něj stáli další čtyři Smrtijedi, kterým Pán zla důvěřoval nejvíce. Trůn byl zatím prázdný.
Obrovskou kamennou dvoranu bez oken ozařoval skrovný počet zvláštních pochodní, z nichž polovina zářila žlutě a polovina zeleně. Hala tak dostávala pochmurný nádech hrobky. Teplota tady teď v zimě byla vždy těsně nad deseti stupni.
Žádný ze Smrtijedů se však nepohnul, aby se trochu zahřál. Všichni jen trpělivě čekali.
Angela postávala s úzkostí usazenou v žaludku vedle své matky na okraji prvního půlkruhu. Vedle Mary stála Narcisa, pak Draco a Lucius. Angela a Draco byli spolu se třemi dalšími jediní, kteří měli na hlavách pouze kápě, bez masek.
Když mezi posledními přicházeli, Angela zběžným pohledem zjistila, že je tady něco před šedesát Smrtijedů a trochu ji překvapilo, jak se jejich počet mohl tak zvýšit za krátkou dobu. Další tři bez masek znala z Bradavic. Byli to všechno sedmáci ze Zmijozelu.
Konečně se otevřely jedny ze dvou dveří na severní straně dvorany a mezi stojícími Smrtijedy to zašumělo. Nejprve vyšli další dva Smrtijedi, kteří se postavili nejblíže trůnu a pak už se jim objevila na očích vysoká vyhublá postava lorda Voldemorta. Dveře se za ním samy s prásknutím zavřely, on neslyšně předstoupil před shromážděné a přelétl je rudým pohledem.
I když se s Pánem zla Angela už jednou osobně setkala, a nebylo to zrovna příjemné setkání, přesto se znovu vší svou vůlí ovládala, aby se neotřásla odporem a vztekem.
Jeho mrtvolně bledá pokožka, vyhublé prsty na rukou, holá hlava, úzké rty, hadí nosní dírky a nejvíce ty rudé kruté zorničky, ji přiváděly do stavu, kdy musela využít všechno, co se zatím naučila, aby zakryla své znechucení a také strach.
Voldemort mezitím přivítal své přívržence, usadil se na trůn a nechával si podávat hlášení o dění na Ministerstvu kouzel, mozkomorech, upírech, vlkodlacích, obrech a v neposlední řadě o Albusi Brumbálovi a Harrym Potterovi.
Nejbližší informace o těchto osobách mu mohl podat jediný Smrtijed. Angela ho poznala po hlase. Severus Snape.
Když Smrtijedi ukončili svá hlášení, Voldemort znovu povstal.
„Dnes pro vás mám překvapení, moji věrní,“ začal sykavě a nesmírně tiše, přesto ho všichni dobře slyšeli. Mezi Smrtijedy to zavlnilo zájmem. „Ale bude muset bohužel chvíli počkat,“ utnul jejich očekávání Pán zla.
„Jak všichni moc dobře víte, několik mých věrných, kteří mi letos v červnu měli na můj příkaz donést věštbu z Ministerstva kouzel, zklamalo. Byli uvězněni a musel jsem se proto zabývat jejich osvobozením, jelikož si zatím nemohu dovolit, nechat ty, kteří mě zklamali, nadarmo hnít ve vězení.“
Voldemort se chvíli odmlčel.
„Naštěstí se mozkomorové vrátili přísahat mi znovu věrnost, tedy to nebyl moc velký problém. Skoro všechny už jsem potrestal, za to jak mě zklamali, někdo nám však ještě zbývá …“ dořekl Voldemort a upřel svůj pohled na Luciuse Malfoye.
Pan Malfoy padl na kolena.
„Mistře, víte přece, jak mě to nesmírně mrzí. Snažil jsem se …“
„Ale ne dost!“ zarazil ho Voldemort. „Vstaň!“ rozkázal se zúženýma očima.
Malfoy se mírně nervózně postavil.
„Pojď ke mně, Luciusi,“ vyzval ho.
Lucius Malfoy přistoupil na metr k němu a shrnul si dozadu masku na znamení pokory.
„Víš, že tě musím potrestat, Luciusi. Příkladně potrestat. Aby sis zapamatoval, že mě už nesmíš znovu zklamat.“
„Ano, pane,“ odvětil Malfoy a čekal na krutý trest.
Voldemort ho chvíli propaloval pohledem, ale pak se zaměřil zpátky na půlkruh Smrtijedů.
„Draco, pojď blíž,“ vyzval ho šeptavě, ke zděšení Angely. Už věděla, jak chce Luciuse potrestat.
Draco zvedl hlavu a pomalu vystoupil z řady. Nepřirozeně bledý Lucius se na něj otočil.
„Tak Luciusi, tvůj syn teď prochází výcvikem, že ano?“
Lucius trhaně přikývl.
„Místo tebe bude potrestán tvůj syn,“ řekl Voldemort konečně nahlas svůj trest.
Draco nehybně stál s pohledem upřeným před sebe. Lucius Malfoy zbledl ještě víc, ale nijak neprotestoval.
„A ten trest vykonáš ty,“ dodal Pán zla se znatelným potěšením v hlase.
Mezi Smrtijedy to zašumělo. Angela přesně tohle věděla už od začátku a jen sklopila pohled k zemi. Lucius ztuhl děsem. Vnímal jen nečitelný pohled v očích Draca.
Vychovával ho sice přísně a tvrdě ho trestal za každou slabost, ale byl to jeho jediný syn a on ho miloval. Jak také nemilovat vlastní krev.
Narcisa si hryzala rty. Udělala prudký pohyb, jako by chtěla vytáhnout hůlku a svého syna bránit, ale Mary ji chytila za paži. Pevně a dlouho se jí dívala do očí.
Narcisa schlíple svěsila ruce podél těla a zazírala na podlahu jako by se tam právě odehrával osmý div světa.
„Luciusi, vykonej můj rozkaz. Víš přece, co máš dělat,“ vyzval ho Pán zla tvrdě.
Malfoy starší s mírně se chvějící rukou vytáhl hůlku. Draco se ani nepohnul, jen se na něj díval.
Angela by nejraději utekla, ale nemohla se ani pohnout. Jako by to všechno prožívala znovu. Jenže teď byl na jejím místě Draco …
Lucius se rozhodl. Přísahal svému Pánu věrnost a poslušnost v čemkoliv. Ať ho to stojí cokoliv … Musí to doopravdy chtít udělat, jinak to nebude fungovat.
Vyslovil jednu ze zakázaných kleteb a dvoranou se začaly rozléhat výkřiky mučeného mladíka a kamenné zdi je vracely s několikanásobnou ozvěnou.
Angela zaťala nehty do dlaní a s pevně zavřenýma očima se snažila ovládnout svůj třas. Bylo to snad nekonečné, ale konečně výkřiky ustaly. Draco namáhavě dýchal a chvěl se v pokleku na zemi. Lucius Malfoy vypadal, jako by ho polil ledovou vodou.
Voldemort se usmál.
„Výborně. Jsem s tebou spokojen Luciusi. Vraťte se na svá místa.“
Lucius schoval hůlku, přistoupil ke svému synovi a chtěl mu na pomoc podat ruku. Draco však třaslavě vstal sám a na nabízenou dlaň se ani nepodíval. Obrátil se k němu zády a zachytil lesknoucí se Angelinin pohled. Lucius se ztuhle postavil vedle něj na své místo a nasadil si znovu masku.
„A teď můžeme konečně přejít k tomu překvapení,“ ozval se znovu lord Voldemort. „Už před delší dobou se k nám vrátila jedna z věrných přívrženkyň, o jejíž smrti byli všichni přesvědčeni,“ Pán zla nenápadně pokynul rukou Mary Rosierové a ta přešla k němu.
„Bylo nutné její přítomnost zde tajit, proto o ní ví, jen velice málo z vás, ale teď už je myslím vhodné, aby o jejím návratu věděli všichni.“
Voldemort pohlédl na Mary a ta si stáhla masku z obličeje. Řadami Smrtijedů se ozval sborový překvapený výdech. Samozřejmě že si všichni všimli už dávno ženské postavy v jejich řadách, ale když se na ni ptali Narcisy, která se s jako jediná bavila, odkazovala je do patřičných mezí. Pán zla jim to vysvětlí až uzná za vhodné.
Teď tedy přišel ten čas. A před nimi stojí mladá žena, která celý kouzelnický svět přesvědčila o své smrti.
„Mary sice vzbudila mou nelibost, když se neohlásila hned, jakmile ucítila pálení na předloktí,“ zašepotal Voldemort. „Ale naštěstí pro ni to mohla vykompenzovat dobrou zprávou.“
Šeptající Smrtijedi zbystřili.
„Získala totiž pro mé potřeby několik přívrženců v Evropě, kde se dlouho skrývala. Ti se k nám také zanedlouho přidají,“ oznamoval Voldemort spokojeně.
Smrtijedi pochvalně zahučeli. Angela se ve stínu kapuce ušklíbla. Mary se samolibě usmívala.
„Děkuji, Mistře, za vaše uznání,“ mírně se poklonila Mary.
Pán zla ji netrpělivým gestem poslal na místo, ale byl nadmíru spokojen.
Angela nechápala, jak to dokázala, ale když se matka vracela vedle ní, zvedla hlavu a mírně hrdě se na ni usmála.
Mary zareagovala pokývnutím hlavy.
Lord Voldemort se znovu usadil na svém vyvýšeném trůně.
„Další hromadné setkání bude přesně za měsíc,“ ohlásil sykavě. „Zůstanou tady ještě dámy Rosierovy a Malfoyovi. Ostatní mohou jít,“ propustil milostivě své věrné.
Každý ze Smrtijedů před ním postupně poklekal se sklopenou hlavou na jedno koleno a odcházel. Zanedlouho už ve dvoraně stálo pouze pět postav.
Pán zla je chvíli přejížděl krutým pohledem. Pokynul Angele a Dracovi. Oba najednou postoupili dopředu a poklekli na zem.
„Vstaňte,“ vyzval je Voldemort.
Povstali a zpříma na něj pohlédli.
„Draco a Angela,“ poklepával Voldemort dlouhými nehty do opěrky trůnu. „Máte výcvik spolu, že ano?“
Oba synchronizovaně přikývli.
„Jak dlouho?“
„Skoro šest měsíců, pane,“ odpověděla Angela za oba. Z toho jakou barvu měla Dracova pokožka moc nevěřila jeho hlasu.
„To už je skoro čas na první zkoušku …“ poznamenal lord. „No, zatím se tím nemohu zabývat. Kdy má proběhnout vaše zasvěcení?“
„Slečna Rosierová bude plnoletá až v září, takže může být až v říjnu, pane,“ odvětil za ně Lucius.
„Hmm, to jste ale začali s výcvikem pozdě, ne?“ zvedl hlas Pán zla.
Lucius trochu pobledl. Odpověděla Angelinina matka.
„Ano, začali, Mistře. Poslední měsíce byly poněkud složité, ale oba jsou velice učenliví a pilní, takže to snadno doženeme.“
„No, dobrá,“ přikývl Voldemort blahosklonně a vstal. „Ještě však chybí jedna věc …“ a přistoupil nejprve ke Dracovi.
Angele to došlo. Chce prozkoumat, zda nemají v hlavě nějaké nesprávné myšlenky. Připravovala se na to postupně celý večer, tak se jen soustředila na to, aby všechno co neměl zjistit, schovala hluboko do podvědomí. Ostatním se může probírat po libosti, i když to nebude příjemné. Její jediné štěstí bylo, že nitrobranu ovládala výborně. Její teta v ní byla mistr. Své podvědomí tedy ještě pevně opevnila a zamaskovala tak, aby to nevypadalo, že něco skrývá a čekala.
U Draca stál dlouho. V hale panovalo hluché ticho. Angelu se zděšením napadlo, že i od něj by mohl zjistit něco o ní, ale rychle tu myšlenku zahnala. Konečně Voldemort spokojeně přikývl a Draco se uvolnil. Neslyšně přešel před Angelu a ona k němu bezelstně vzhlédla.
On však uviděl v jejích očích trochu strachu. To ho jen potěšilo. To je správné. Každý se ho musí trochu bát.
Angela ucítila v hlavě nechutnou přítomnost cizí mysli. Její drápy jí drásaly myšlenky a ona se stále dívala do těch rudých očí s úzkými zorničkami. Bylo to snad nekonečné a když to konečně polevilo, příšerně jí rozbolela hlava.
Pán zla se od nich odvrátil a usadil se.
„Jsem s vámi prozatím spokojen. Dělejte, tak ať to tak zůstane. Brzy si vás vyzkouším. Teď můžete odejít. Luciusi, Narciso, Mary, vy ještě zůstaňte.“
Draco a Angela se hluboce poklonili a rychle odešli. Jakmile byla za dveřmi, chytila se Angela za hlavu a Draco se naprosto vyčerpaně opřel o zeď. Střetli se pohledem. V tu chvíli si naprosto rozuměli.
Chvíli počkali na manžele Malfoyovy a Mary, a pak se složitým systémem chodeb dostali nad úroveň země. Prošli obrovskou černou okovanou bránou ven na druhé nádvoří. Všude byla tma a žádné světlo, ale Smrtijedi se tu vyznali a vedli je ven z obrovského hradu jehož na první pohled polozbořené věže vrhaly temné obrysy naproti obloze prozářené pouze hvězdami.
Angela si uvědomila, že konečně přestalo sněžit a vyjasnilo se.
Na schodišti vedoucí ven za hradby se jí začala motat hlava a klopýtla. Draco ji zachytil a ona k němu vděčně vzhlédla. Dnes se znovu ukázalo, že jsou na tom velice podobně.

***
Jakmile se přemístili před vchod tajné chodby vedoucí do sídla, Mary chytila Angelu prudce za paži.
„Omluvte nás na chvíli. Přijde za chvíli, já si ještě někam zaskočím,“ obrátila se na Malfoyovy a hnusným způsobem ji odtáhla stranou. Když všichni tři zmizeli, jako by se do země propadli, upřela na ni tvrdý pohled zpoza Smrtijedské masky.
Angela se jí prudce vyškubla.
„Co je?“ vyštěkla udiveně.
„Nemluv tak se mnou!“ odsekla Mary. „Takže Pán zla u tebe vycítil něco, co se mu nelíbilo.“
V Angele by se v tu chvíli krve nedořezal.
„Týká se to té tvojí kamarádky.“ Angela si nenápadně oddychla. „Prý s ní soucítíš a nemáš ráda Luciuse za to, co udělal.“
„To je pravda!“ odvětila Angela vzpurně.
„Přesvědčila jsem ho, že už tvé kamarádství s ní nadobro skončilo a dalo mi to značnou práci, takže jak sem řekla, okamžitě se s ní přestaneš stýkat. Nesmí se to opakovat!“
„To už jsi mi vysvětlila dost jasně, matko,“ odvětila Angela.
„Výborně, jsem ráda, že jsi to pochopila. Ale aby bylo jasno, veškeré takové myšlenky a pocity ze sebe vykořeníš, nebo uvidíš!“
„Ano, matko,“ odvětila Angela chladně.
„A teď mi zmiz z očí,“ rozloučila se s ní matka.
To se Angele nemuselo říkat dvakrát. Otočila se na podpatku a za moment už také zmizela v tajné chodbě. Ještě zaslechla hlasité prásknutí, jak se její matka přemístila a hned na to zuřivě kopla do vyztužené kamenné zdi, až ji zabrněla noha od palce ke kolenu.
„Ježiš, já jsem debil,“ zaskučela bolestí. Umínila si, že příště musí být její nitrobrana ještě lepší. Stále ještě vztekle se rychle vydala chodbou ozářenou pochodněmi, které stále svítily.

Draco zrovna vycházel z obývacího pokoje, když se Angela objevila ve dveřích do sklepa a rychle jako blesk zamířila ke schodům. V obličeji měla křečovitý výraz sebeovládání.
Draco se na ni udiveně díval, jak přechází kolem něj.
„Co se ti stalo?“ zeptal se tiše.
Angela se na moment zastavila a prudce se otočila.
„Vůbec nic,“ odsekla. „Kde jsou vaši?“ zeptala se zcela nesmyslně.
„Ve sklepě,“ odvětil Draco udiveně. „Copak tys je neviděla?“
„Ne,“ odvětila Angela roztržitě a vypálila do schodů.
Draca něco pudilo, aby šel za ní.
„Angelo, počkej chvíli! Kam tak letíš?“ zavolal za ní udiveně.
Neodpověděla a svižně kráčela dál. Draco se zamračil. Co ji tak vzalo?
Skoro ji dohonil, ale stejně mu stačila prásknout dveřmi svého pokoje před nosem. Zámek zacvakl.
„Angelo, otevři! Co ti najednou tak přeletělo přes nos?“ hučel Draco přes dveře. „Nechceš si promluvit?“ navrhl o něco tišeji.
Nic. Draco čekal. Náhle se z pokoje ozvaly hlasité tóny klavíru. Draco sebou překvapeně trhl.
No fear
Destination darkness
Klidné tóny nahradila hudba plná bubnů a kytar nějaké mudlovské skupiny.
„Angelo neblbni!“ zařval Draco, i když pochyboval, že ho přes ten randál slyší. Hudba začala hrát hlasitěji.
Girl, you lived your life
Like a sleeping swan
„Víš, že to moje matka nesnáší a za chvíli tady bude!“ pokusil se ještě Draco.
Your time has come
To go deeper
Draco vztekle kopl do dveří, což by normálně neudělal, ale měl fakt těžký večer. Mohl by je odemknout kouzlem, ale proti její vůli to nechtěl udělat.
Girl, the final journey
Has just began
Your destiny
Chose the reaper
„Pěkně depresivní písnička,“ zamumlal Draco, vzdal to a odvrátil se od dveří.
Jak se vzdaloval, postupně za ním utichaly slova temné písničky.
No fear
Destination darkness
No fear
Destination darkness ...

Angela ležela na zemi, zírala do stropu a kolem ní duněla hudba, i když ve skutečnosti tu písničku ani neslyšela.
Girl, the rain falls dawn
From the nothern skies
Like a poisoned knives
With no mercy
Girl, close your eyes
For the one last time
Sleepless nights
From here to eternity

Narcisa s Luciusem v závěsu vyšla ze sklepa a naklonila udiveně hlavu. Nad nimi duněla temně hudba. Narcisa se zašklebila.
„Co má znamenat?“ otázal se Lucius.
„Nech to na mě. Naše slečinka má zase tu svou náladu, ale já ji varovala …“
Bleskem se ocitla u jejích dveří odkud se linula už trochu klidnější, ale stejně hlasitá hudba.
Kouzlem si zesílila hlas.
„Angelo okamžitě to vypni, jinak ti ten zasraný mudlovský krám vyhodím z okna!“ zaječela málem nepříčetně a byla přichystaná třeba i vyvrátit dveře.
Hudba zmlkla. Na chodbě se rozlil hluchý klid.
„No, proto,“ řekla Narcisa už normálně, ale stejně to Angela dobře slyšela díky stále působícímu kouzlu. „Ať už se to nikdy neopakuje, jinak si to odneseš!“
Narcisa se elegantně odvrátila od dveří a byla pryč.
Angela se v pokoji ironicky ušklíbla.
„Kdyby tak věděla, že ta písnička zrovna skončila.“
Vstala a teprve teď rádio vypnula, ještě než začala další. Teprve teď ze sebe shodila plášť a pohodila ho přes opěradlo křesla. Pomocí světla hůlky zpod postele vytáhla z tajné skrýše balíček cigaret, který si nedávno pořídila, ani nevěděla proč. Nějak jí ten Dracův zlozvyk zachutnal.
Vzala si jednu, připálila si, otevřela francouzské okno na balkon a opřela se o rám.
Kdo se díval zvenku mohl maximálně zahlédnout malé oranžové světýlko. Až po chvíli si však uvědomila, že to její není jediné. Daleko až na druhé straně domu, byl další větší balkon, pod kterým byla dole v přízemí zimní zahrada.
Poblikávalo tam ještě jedno světlo cigarety. I když Angela viděla jen tmavý obrys postavy, věděla, že je to Draco. Ten balkon patřil k jeho pokoji.
Vycítila, že si jí také všiml. Za chvíli jeho světlo zmizelo. Angela s povzdechem dokouřila a hůlkou zlikvidovala nedopalek. Právě když zimomřivě zavírala okno, dolehly k ní skrz dveře tlumené rozčilené hlasy. Stále potmě prošla pokojem a na škvíru pootevřela dveře.
Zvuky hádky zesílily. Poznala Malfoyovy. Uprostřed chodby spatřila Draca opírajícího se o zábradlí. Jeho tvář zezdola osvětlovalo světlo z haly.
„Jak jsi to mohl udělat?“ zavřískla Narcisa, tak hlasitě, že to dolehlo až k ní. Zazněla o poznání tišší odpověď.
„Musel jsem.“
Pomalu zamířila ke schodům.
„Musel? Musel?! Vždyť ty jsi mučil svého vlastního a jediného syna!“
„A co jsem měl podle tebe dělat?!“ zvýšil hlas Lucius. „Měl jsem se vzepřít příkazu našeho Pána?“
„Ano! Ano, to jsi měl! Pak by určitě potrestal tebe za neuposlechnutí rozkazu! Draco přece na ničem neměl vinu!“
„To já vím! Co se stalo, stalo se, to už nevrátím!“
Angela jemně položila ruku na Dracovo rameno. Letmo se na ni podíval a beze změny výrazu se znovu zadíval dolů.
„Ne to tedy nevrátíš,“ skoro zašeptala Narcisa. „Mám tě dost. Je mi z tebe zle,“ řekla tiše a chtěla se od něj odvrátit.
Lucius ji prudce chytil za paži.
„Jak mi to můžeš vyčítat?! Víš, co jsem si kvůli vám vytrpěl?!“
„Těch pár měsíců v Azkabanu ti jen prospělo,“ zasyčela Narcisa.
Lucius ztuhl. Sevřel její paži ještě pevněji.
„Tak už dost. To by snad stačilo. Okamžitě se uklidníš. Pojď, něco ti dám na uklidnění.“
Narcisa chtěla protestovat, ale pohled v očích jejího manžela ji zarazil a nechala se bez odporu odvést do kuchyně.
Draco se narovnal a Angela nechala klesnout ruku.
„Draco,“ začala Angela nesmírně tiše. „Já …“
„Nestojím o žádnou lítost,“ přerušil ji Draco a rychle odkráčel ke svému pokoji.
Angela zamyšleně ještě jednou pohlédla do haly. Náhle si na něco vzpomněla a otočila se zpět ke svému pokoji.

Draco ležel na nerozestlané posteli s tmavým povlečením a bezduše zíral do stropu. Když před sebe natáhl ruce, viděl jak se ve světle z krbu třesou. Bolelo ho celé tělo, ale nejvíce hlava.
Na dveře se ozvalo tiché zaklepání. Draco byl v pokušení hůlkou zamknout a nenechat se vyrušovat, ale nakonec v něm převládlo dobré vychování.
„Dále,“ zahučel tiše.
Do jeho pokoje vklouzla Angela. Nikoho jiného ani nečekal.
„Co chceš?“
Angela se nedala chladným tónem jeho hlasu odradit a sedla si k němu na pelest.
„Něco pro tebe mám,“ řekla zvláštním tónem a rozevřela dosud sevřenou dlaň. Byla v ní malá lahvička se zářivě modrou tekutinou.
„Co je to?“ zeptal se Draco unaveně a s námahou se posadil.
„To je proti účinkům kletby Cruciatus,“ odvětila Angela potichu. „Přestanou se ti třást ruce a ta bolest taky po chvíli přejde. Jen se ještě asi dva dny budeš cítit dost divně.“
„Nic takového nepotřebuju,“ odsekl Draco.
Angela k němu jen stále natahovala ruku. Podíval se jí do očí. Měla v ni pochopení a únavu. Lahvičku si vzal.
„To není zrovna obvyklý lektvar, co?“
„Ne. Patří do černé magie a dělá se hodně dlouho. Tuhle lahvičku jsem dostala pro nejhorší případy. Budeme se ho učit dělat až později.“
„Ale rozhodně ne ve škole,“ dodal Draco.
Angela se souhlasně ušklíbla.
„Od koho to máš?“ zeptal se Draco a otevřel ji.
„Kupodivu od matky. Je vidět, že na mě myslí,“ poznamenala cynicky.
Draco to do sebe bez zaváhání hodil.
„Můžu se tě zeptat?“
Angela pokrčila rameny a tázavě se na něj zadívala.
„Co tě dneska tak vzalo?“
Angela chvíli mlčela. Pak se najednou tiše rozmluvila.
„Když se moje matka najednou objevila, bylo to už rok poté co lord Voldemort povstal. A ani potom co se vrátila do Anglie, se mu hned neohlásila. Dřív než to stihla napravit, už se o ní Pán zla dozvěděl a poctil nás svou návštěvou doma. Potrestal ji stejným způsobem jako tvého otce,“ dořekla Angela navenek suše, ale hlas se jí chvěl.
Draco chápavě mlčel. Přesně věděl, jak jí bylo.
„V ten večer mě také Pán zla prozkoušel a rozhodl se, že jsem hodna stát se jednou z jeho věrných, přesně jak to chtěla moje matka.“
V Dracově pokoji na moment zavládlo ticho. Po chvíli jí Draco vrátil prázdnou lahvičku. Už mu bylo o hodně líp. Psychicky na to však o moc lépe nebyl.
„Jaký má vůbec význam ten prsten?“ zeptala se Angela najednou.
Draco se zadíval na svou ruku.
„Každý mužský pokračovatel Malfoyovic klanu dostane jeden. Jsou to kopie originálu, který měl kdysi dávnou mocnou sílu, otec mi ani neprozradil jakou, to prý až budu plnoletý. Je to symbol našeho rodu,“ Draco ty věty vypouštěl z pusy s jakousi ironií.
„Je nádherný.“
Draco na to nezareagoval.